Ústřední četnické pátrací oddělení Praha.
Řešení cikánské otázky v Protektorátu Čechy a Morava bylo do určité míry komplikováno tím, že v září a v říjnu 1939 mnozí cikáni a jim podobní kočovníci opouštěli Sudety, kde dříve soustavně kočovali a přecházeli na území Protektorátu.
V té době byly některé kraje, jako kraj Písek, Plzeň, Kladno, Olomouc a Mor. Ostrava přesyceny cikány a jinými kočovníky. Uvolňování postupovalo pomalu.
Po zřízení Protektorátu opustila však část cikánů a jim podobných kočovníků území Protektorátu. Lze míti odůvodněně za to, ze se tak stalo též ze strachu před případným vřaděním do pracovních táborů. Cikáni odešli do krajů, kde dříve žili a to do Sudet, nejvíce však na Slovensko. V pohraničí Protektorát Čechy a Morava-Slovensko se potulovalo v prvé polovici roku 1939 ještě dosti slovenských cikánů.
Na jaře 1939 byla pociťována zvýšená činnost proti cizímu majetku. Početnost cikánů v některých okresech a jejich zvýšená pohyblivost po provedených trestných činech si vynutila prozatímní opatření se strany zemského úřadu v Praze, který vydal oběžník ze dne 10. června 1939, čís. 36/152 ai 38, odd. 22, jímž byl okresním úřadům a vládním policejním úřadům uložen zvýšený dozor na potulné cikány, zvláště ve směru omezení kočování, dále pokud jde o zákaz pobytu na určitých místech (lázně, letoviska, apod.) a konečně pokud jde o zákaz táboření v tlupách, přesahujících rámec rodiny. Tímto opatřením mělo býti podlomeno kočování cikánů. Při studiu cikánské otázky došlo se k názoru, že jen přímým zákazem kočování docílí se žádoucího výsledku a proto nařídilo ministerstvo vnitra výnosem ze dne 30. 11. 1939, čís. 64.362/39-5, aby podřízené úřady a orgánové vyzvali všechny cikány, aby se do konce ledna 1940 trvale usadili a zanechali kočování. Současně bylo výnosem tím stanoveno, že kdo neuposlechne, bude zařazen do kárného pracovního tábora.
Po tomto nařízení nastalo skutečně usazování cikánů, byť naráželo na obtíže, ježto obce tento živel nikterak nevítaly. Zákroky okresních úřadů a vhodné působení bezpečnostních orgánů však přispívaly k usídlování cikánů. Přikazováním cikánských rodin k pobytu do obcí, kde je má četnictvo na očích a kde je pro ně aspoň nouzové zaměstnání a ubytování, byly položeny základy k trvalému usídlení cikánů. Při současné čistce mezi cikány bylo zjištěno mnoho trestných činů spáchaných cikány. Pachatelé mnoha starších trestných činů byli usvědčeni a zatčeni.
Nelze přehlédnout, že při tomto nařízeném usazení cikánů a jim způsobem života podobných kočovníků, byla jim dána příležitost, která byla cikány v mnoha případech také využita tím, že sami uzavírali zákonné sňatky, žádali o legitimování svých nemanželských dětí, z rodin byly vylučovány cizí živly anebo se tvořili skupiny, které zamýšleli společně hospodařiti a samy vstupovaly do pracovních poměrů.
Tato snaha je arci udržována částečně též strachem před vřaděním do kárných pracovních táborů.
Usídlování cikánů bylo doposud provedeno nejméně na 70 - 80 procent. Zbytek tvoří dospívající a starší cikáni, kteří dosud lehce žili z krádeží a žebroty žen a dětí. Ti vyhýbají se dosud pracovní povinnosti a usídlení. Jsou však stíháni a přísné tresty je nutí k návratu do místa usídlení. V kárných pracovních táborech bude i tento zbytek cikánů přinucen k práci a k pořádku.
Na území Protektorátu bylo napočteno 6.540 cikánů, kteří se usadili do konce ledna 1940. Přihlíží-li se k cikánům, kteří byli v té době ve vězení, případně se vyhnuli usídlování ukrytím v lesích a předstíráním, že hledají práci, jsou-li zastiženi při potulce, možno počítati asi se 7.000 cikánů a jim způsobem života podobných kočovníků na území Protektorátu Čechy a Morava. Kramáři a zábavní kočovné podniky nejsou v uvedeném počtu zahrnuti.
V poslední době je však pozorovati, že zejména polocikáni se zbavují cikánských legitimací proto, aby získáním oprávnění ke kramářství a k prodeji různých předmětů, dopomohli si opět k větší volnosti a ke kočování jako kramáři. Zejména v Praze, kde právě podomní obchodníci nejsou žádoucí, tím méně kramáři, je dosti cikánů, kteří se prokazují podobnými oprávněními k obchodování s různým zbožím. V Praze je nyní nejméně 700 cikánů. Podobné případy vyskytly se v obvodu policejního ředitelství v Praze. V přítomné době provádí se perlustrace cikánů v Praze bydlících.
Ke dni 1. 4. 1940 bylo současně napočteno v Protektorátu Čechy a Morava 1.246 školou povinných dětí kočovníků. V označené době docházelo do školy 874 dětí; mnoho cikánských dětí nemohlo docházeti do školy hlavně proto, že neměli nejpotřebnějšího oděvu.
K německé národností bylo hlášeno jen několik rodin kočovníků. Byla to národnostně smíšená manželství.
Cikáni, mluvící německy, kterých je nejvíce v Praze, se nehlásili ve větším počtu k německé národnosti.
Praha, 9. srpen 1940
(Vyhotoveno na žádost velitele pořádkové policie gen. Riegeho. SÚA Praha, Generální velitelství četnictva, kart. 62.)
Tisk
