Genocida Romů a Sintů

Mezi všemi zločiny, které nacisté spáchali spolu se svými spojenci, dominuje takřka úspěšné vyhlazení Židů. Nacistická rasová ideologie označila i mnohé další skupiny osob, které podle ní neměly právo na život. Mezi ně patřili především lidé s postižením a Romové a Sintové, kteří se s označením za rasové cikány a míšence stali také oběťmi systematického pronásledování na základě rasy s cílem genocidy.

Židům a cikánům připisovali nacisté v rámci svého rasisticky zkresleného pohledu na svět různé role. Židy považovali za největší nepřátele lidstva a označovali je za parazity, cikány diskriminovali jako méně rozvinuté osoby, které nejsou prý schopny postarat se samy o sebe. Obě skupiny označovali jako cizorodé (artfremde) rasy – to bylo definováno v takzvaných norimberských zákonech, resp. v příslušných nařízeních, která určovala, jak by se tyto zákony měly v praxi uplatňovat. Dalším ze společných znaků šoa a genocidy cikánů je skutečnost, že nacisté postupovali s využitím starých, dalo by se říci, tradičních předsudků a stereotypů. Antisemitismus i anticikanismus byly totiž nejen součástí nacistické rasové ideologie, ale pro většinu lidí i nedílnou součástí všeobecného pohledu na svět.

Nacistické plány na to, co by se s cikány mělo stát, se podobně jako plány týkající se Židů postupem času vyvíjely. Finálním řešením bylo v obou případech masové vyvražďování v plynových komorách, nebo otrocká práce v koncentračních táborech, která ve většině případů končila smrtí. Toto pronásledování a genocida se dnes nazývá genocida Romů a Sintů během druhé světové války, čímž se zároveň dají označit jak společné znaky, tak i rozdíly v porovnávání s pronásledováním a vyhlazováním Židů - šoa.

Na rozdíl od politiky nacistů vůči Židům se pronásledování cikánů v jednotlivých okupovaných zemích více lišilo. Zjednodušeně je možno říct, že čím více na východě, tím byla situace pro dotčené horší. V Nizozemsku a Belgii úřady omezovaly jejich možnosti obživy a lidi, kteří žili v maringotkách, podrobily přísné kontrole. Ve Francii byli nuceně internováni v táborech. Na území Sovětského svazu byli Židé i cikáni pronásledováni a vražděni bez rozdílu, v podstatě bez pravidel, divoce, a to jak vojenskými jednotkami, tak především „Einsatzgruppen “.¹

V německé Říši se nacisté snažili pečlivě kategorizovat lidi podle rasy. Kdo byl označen jako rasový cikán nebo míšenec, byl deportován do Auschwitz-Birkenau, nebo nuceně sterilizován. Toto opatření sice na první pohled nevypadá tak krutě jako vražda v plynové komoře, ale je stejně genocidní. Protektorát Čechy a Morava považovali nacisti za součást Říše, tudíž se snažili i zde uskutečnit stejný plán a postupovali podobným způsobem.

Na území Protektorátu se uskutečnila genocida Romů a Sintů v prostředí nucené táborové koncentrace v protektorátních cikánských táborech v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. V době jejich existence od léta 1942 do léta 1943 zde bylo uvězněno zhruba 2 700 mužů, žen a dětí, z nichž téměř 540 kvůli katastrofálním životním podmínkám zemřelo. Dalších 4 500 protektorátních cikánů a cikánských míšenců bylo od března 1943 v několika hromadných transportech odvezeno do cikánského tábora ve vyhlazovacím koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, kde většina z nich zahynula. Tyto oběti patří k více než 5 000 Romů, Sintů a dalších osob označených za cikány z území dnešní České republiky, kteří byli zavražděni v rámci nacistického pronásledování cikánů.

Po osvobození v květnu 1945 se z koncentračních táborů a jiných internačních či pracovních zařízení vrátilo pouze asi 600 mužů, žen a dětí z původní české a moravské populace Romů a Sintů.² Do obnoveného Československa vstupovali s podlomeným zdravím a v dost nejistém a neutěšeném stavu. Jejich původní domovy byly často po odtransportování zničeny, jejich majetek rozkraden či rozprodán ve veřejných dražbách a oni se tak neměli kam vrátit.

Obsah sekce

V této sekci najdete podrobnější informace o genocidě Romů a Sintů během druhé světové války na území dnešní České republiky. Většina článků vznikla v rámci projektu Databáze obětí nacistického pronásledování cikánů, jiné už během přípravné fáze tohoto projektu. Několik starších článků jsme nahradili, protože jejich obsah už neodpovídal současném stavu výzkumu, ale jsou k dispozici v archivu. Jako celek tato sekce nabízí základní přehled o tématu, nikoliv vyčerpávající informace.

Terminologie

Tam, kde je to relevantní, používáme v textech slovo cikán. Tento výraz nemá ve všech případech stejný význam jako Rom nebo Sinti, protože do kategorie cikánů byli často zařazováni i lidé, kteří se sami jako Romové nebo Sinti neidentifikovali. Zároveň se toto slovo často používá v současné češtině jako diskriminující nadávka pro Romy nebo Sinty. Proto tento výraz používáme v textech pouze tam, kde ho není možné adekvátně nahradit, tj. zejména dobových textech a tam, kde je třeba navázat na rasové ideologie, rasistické stereotypy nebo politiku pronásledování apod. Proto je také vždy uvedeno v uvozovkách, tím se redakce portálu holocaust.cz vlastně distancuje od tohoto výrazu a vyjadřuje od něj svůj odstup. Více v Ediční poznámce.

Tisk

Poznámky

Zimmermann, Michael. Rassenutopie und Genozid. Die nationalsozialistische Lösung der Zigeunerfrage. Hamburg: Christians, 1996. 547 s. .

Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Praha: Prostor, 1999. 173 s. .

Literatura:

Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Praha: Prostor, 1999. 173 s.
Zimmermann, Michael. Rassenutopie und Genozid. Die nationalsozialistische Lösung der Zigeunerfrage. Hamburg: Christians, 1996. 547 s.