Ivančice

V něm. pramenech Eibenschitz, Eibenschütz.

Město na Moravě, 175 km JV od Prahy, 20 km JZ od okr. města Brna. Už ve 2. polovině 13. stol. byly I. městem.

Počátek ž. osídlení není znám. Ve 13.-14. stol. údajně žilo ž. obyvatelstvo v rybářském předměstí na JV předměstí. Spolehlivě je ž. osídlení doloženo až od konce 15. stol. ve vnitřním městě. I. tvořily výjimku mezi moravskými královskými městy: na rozdíl od ostatních nebyli z I. židé nikdy vypovězeni. R. 1584 je tu doloženo 49 manželských párů, r. 1618 snad 19 rodin, r. 1791 údajně 533 osob ž. vyznání (48 % obyvatel). Od konce 18. stol. do poloviny 19. stol. smělo ve městě bydlet 144 povolených ž. rodin (r. 1835 to bylo 877 osob, tj. 25 % obyvatel). R. 1869 tu žilo už jen 619 osob (13 %), r. 1900 pouze 281 osob (6 %), do r. 1930 počet klesl na 141 osob (2 %).

Do r. 1840 působila v I. ješiva. Mezi více než 20 ivančickými rabíny známými jménem (od počátku 17. stol.) byli autoři významných teologických spisů i příslušníci známých rabínských rodů (např Beer Oppenheim, v I. 1829-59).

V I. se narodili něm. dramatik, režisér a herec Leopold Adler (1850-1919 Mnichov), muzikolog Guido Adler (1855-1941 Vídeň) a americký hud. skladatel a dirigent Hugo Weisgall, který po 2. svět. válce působil jako kulturní přidělenec velvyslanectví USA v Praze (1912, žije v USA).

R. 1938-39 byl v I. tranzitní tábor pro ž. uprchlíky z pohraničních oblastí připojených k Německu, z Rakouska a Německa. V letech 1939-42 sloužil jako internační tábor gestapa pro ž. obyvatelstvo. Pamětní deska tábora na budově kožedělného závodu.

Ž. čtvrť - ghetto - doložena od konce 15. stol. v S části hrazeného města. Jejím základem byla zřejmě ul. Josefa Vávry, později ghetto zahrnovalo i ul. Ve Fortně, ul. J. Schwarze a S část nám. Komenského. R. 1672 zde bylo 31 domů, v 19. stol. až 66 ž. domů. Většina domů (v přestavbách) dochována.

Poslední synagoga v ul. Jos. Vávry. Postavena v letech 1851-53 v empírovém slohu na místě původní synagogy neznámého stáří. Jedna z jejích tór pocházela ze 16. stol. Bohoslužby do 2. svět. války, od té doby je budova využitá jako skladiště.

Hřbitov v Mřenkové ul., 300 m SZ od synagogy. Založen snad v 16. stol., rozšířen r. 1608, 1664 a naposledy r. 1878. Nejstarší čitelný náhrobek z r. 1552, pohřby i po 2. svět. válce. Velmi cenný hřb. s náhrobky renesančního, barokního a klasicistního typu. Novorománská obřadní síň z r. 1902.